S úctou Vladimíru, H.
Jak bolí osamění
přílišnou touhou zaviněné
má vodo z břehů vylitá
pokorně žádájící - pij
a ten, kdo dlouho žíznil
ústa otevřel
a pokorně ač bázlivě
se k tobě sklonil
a omámen a do vln lapen
bez dechu a bez něžností
spí tiše na mělčině
věčně přesycen
Autor: Lara Bondy Vydáno: 23.5.2010 6:57 Přečteno: 3701x Hodnocení: 1 (hodnoceno 78x) |
Vaše hodnocení: |
Komentáře
j.
přeji ti,ať tvůj pláč jarní duha přemostí..
hřejivé slunce ať v tobě se rozhostí..
a více ať máš v životě obyčejných radostí..
Občas se ale nechám unést fantazií.Asi tak jako každý.
No,hezké básničky píšeš..jen tak dál..