Vánoce. Zas je tu ten pitomý čas. Čas samoty, na kterou si nikdy nezvyknu. Čas ticha, které je hlubší než v jiné dny. Vločky padají osaměle a nedrží se za ruce, poslední svíce tiše šeptá osamělé sklence vína a pokojem voní pohádky a iluze.
Vánoce. Zas je tu ten pitomý čas. Čas samoty, na kterou si nikdy nezvyknu. Čas ticha, které je hlubší než v jiné dny. Vločky padají osaměle a nedrží se za ruce, poslední svíce tiše šeptá osamělé sklence vína a pokojem voní pohádky a iluze.
Kdysi jsem se na Vánoce těšil. To kouzlo rolniček a cukroví naplňovalo můj svět tajemstvím. Tajemstvím a touhou rozběhnout se těm rolničkám naproti a procestovat ještě ty další světy, ty, které se ukrývají ve hvězdách.
Živě si pamatuju ty poslední. Poslední Vánoce v době, kdy jsem ještě žil. Tehdy jsem se napjatě brouzdal světem mayovek. Věděla, že je mám rád. Brácha už spal a já jsem se zavrtal hluboko pod peřinu a s baterkou v ruce jsem rozbaloval ten nejdůležitější dárek. Od Hanky! Májovka!!! A s věnováním. Cítil jsem se trapně, že jsem jí dal jen nějakou hloupou šálu, ale když jsme spolu byli ve městě, říkala, že se jí líbí, tak jsem jí snad udělal radost.
Hanka byla nejhezčí holka z města. Žádná taková ta bohatá zmalovaná nána, která by už od základky chodila po diskách balit starší kluky. Bylo jí patnáct, jako mně, ale vypadala jako holčička. Krátké slámové vlasy jí rozverně tančily kolem hlavy. Snažila se tvářit přísně a důležitě, asi aby vypadala starší, ale kdykoliv se rozesmála, prozradily její roztomilé ďolíčky, že je vlastně ještě holčička.
Potkal jsem ji na bruslení. Vlastně jsem ji potkával už dlouho, ale nevěděl jsem, jak ji oslovit. Čekal jsem, jestli třeba nesežene odvahu ona. Představoval jsem si, jak za mnou přijde a řekne: ? Ahoj, strašně dobře bruslíš, nejlíp ze všech kluků." A já bych poděkoval a pozval ji na horkou čokoládu a ona by byla celá šťastná, protože jít do cukrárny s nejlepším bruslařem, to je přeci něco!
Asi mě nepovažovala za nejlepšího bruslaře a já jsem se přitom tak snažil. Už jsem to skoro vzdal a pak přišel Pavel: ? Hele, támdletý holce se líbíš."
?Jaký?" Předstíral jsem, že nemám tušení, o kom to mluví, ale ukazoval stejným směrem, kterým se už dva měsíce stáčely moje pohledy.
? No tý blondýně. Mám ti to vzkázat. Co mam říct? Hezká, ne?"
? Jo, tak řekni, že se mi taky líbí."
? No a tak jí někam pozvi, ne?"
? A kam asi?" Hlavou už mi běžel obrázek nás dvou v cukrárně, nebo v kině.
? Co já vim? Třeba do zoo."
? Tady nemáme zoo, blázne."
? No jo, tak já nevím."
? Tak řekni, jestli si nechce se mnou zajezdit." A bylo po cukrárně.
Pavel se vrátil a podivně se uculoval: ?Máš prej teda jít za ní." Ani jsem nemusel nic říkat, stačil můj zděšený výraz.
?Tak jdi, než ti uteče, jsi chlap, ne?"
Tak jsem šel. Stála ke mně otočená zády. Výmluvně jsem zakašlal a má vyvolená se otočila.
?Ahoj, já jsem Hanka." Usmála se a napřáhla ruku.
?Ahoj, Honza." Zablekotal jsem jak blbec a zavrtal hlavu do šály, aby neviděla, jak se červenám.
Moc jsme toho nenamluvili, já jsem ze sebe nemohl vysoukat slovo a ona říkala, že kluk má mluvit první, ale už na druhým rande jsme se drželi za ruku. Jednou jsme se trošku zatoulali a vraceli se domů za tmy. Schovali jsme se do sklepa paneláku, kde Hanka bydlela, aby nás nikdo neviděl. Slíbili jsme si pusu. Pořád jsem nevěděl, jak začít, strašně jsem ji chtěl políbit. Málem jsem omdlel, když se ke mně naklonila. Zavřel jsem oči a políbil ji. A jak! Měla krásně měkký rty a voněla po jahodové žvýkačce.
Doma jsem dostal vynadáno, že jdu pozdě, ale mě to bylo fuk. Měl jsem holku, měl jsem vztah s mladou ženou. Nemohl jsem se dočkat, až to povím klukům.
Strávili jsme spolu celou zimu a celý léto jsme blbli u rybníka. Smál jsem se jí, že neumí skočit šipku do vody a házel na ní řasy, které nesnášela.
Že zrovna já se smál. Ještě ve čtvrtý třídě jsem měl hrůzu z plavání. Chodili jsme se školou na plavečák a já tam vždycky stál jako blbec. Děti se mi smály a instruktorka mě strkala do vody tyčí. Nakonec mě donutili, bohužel. Mohl jsem žít.
Další části ke stažení:
Skok do ticha 2
Skok do ticha 3
Skok do ticha 4
Skok do ticha 5
Autor: Lara Bondy Vydáno: 13.5.2010 10:31 Přečteno: 1337x Hodnocení: 1 (hodnoceno 278x) |
Vaše hodnocení: |
Komentáře